Děkuji za přečtení!

Zase ten Valentýn!

Ještě před pár lety jsme se o Valentýnu dozvídali jen z amerických romantických filmů a teď jej tady máme v celé jeho kráse. Ale co s ním? Naši mužové jsou často z jiného těsta a tak se z Valentýna stává povinnost či téma k vymezení se – jsme v Čechách, nic takového slavit nebudu! Samozřejmě je určité procento mužů, kteří se nechali udolat a Valentýna slaví a dokonce si jej i užívají, ale že by to bylo v našich končinách pravidlem, se rozhodně říci nedá.

  • Napadla mne jedna mírnější varianta. Co takhle si Valentýna přeložit jako den, kdy si prostě bez strachu a studu můžeme se svými blízkými říct, že nám na sobě záleží?  Když se budou divit, co nás to popadlo, můžeme říct – to je ten Valentýn 🙂 Koneckonců v obchodech dostáváme srdíčkovou „masáž“ už od Vánoc.

Chodí za mnou spousta klientů, kteří nemají v rodině zvyk si říkat, že se mají rádi, ale přesto jim to chybí. Některým chybí, že to neslýchali v dětství či v dospělosti, některým zase chybí, že se to neříká, i když by moc chtěli. Při této příležitosti bych Vám ráda doporučila knížku Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana. Ten krásně vysvětluje, jak se od sebe lidé liší ve vyjadřování lásky a jak moc je užitečné znát „jazyk“ toho druhého.

Někdy se pak stává, že někdo odejde či umře a jeho blízký je smutný, že mu ani neřekl, že jej má rád. V tomhle by mohl být Valentýn takovou „výmluvou“ či berličkou, jak to spojit a nepřipadat si hloupě. I když přiznejme si, co je hloupé na tom mít někoho rád a nebát se mu to říct? Když jsem byla malá, byla jsem takový ten nevyléčitelný romantik, co chtěl svým blízkým o svých citech otevřeně říkat. „Naštěstí“ mne vyléčilo okolí, když se mi párkrát patřičně vysmáli, že takové věci se nedělají. Někde ve skrytu duše jsem však celou dobu cítila, že je to právě naopak. Dnes už se za tento názor klidně hrdě postavím, ale stálo to spoustu času, sebepoznání a let 🙂

  • Druhý valentýnský návrh je trochu více „na tělo“. I když…jak se to vezme.

Jakmile je vztah trochu zaběhlý, vášeň opadá, emoce se zklidňují a přicházejí na řadu organizační záležitosti, starost o děti a blízké, péče o domácnost a podobně, často se stává, že se soustředíme jen na to „podstatné“ na to, co je třeba zařídit, co není hotové, co chybí, co ten druhý neudělal, co dělá špatně, co slíbil a nesplnil a podobně. Tyto drobnosti narůstají do velkých rozměrů, až lidem často utkví jen to špatné a toho, co se naopak splnilo, stihlo a zvládlo, si nikdo nevšimne.

Můj návrh tedy je, napište dopis svému příteli, manželovi, či jinému blízkému, ve kterém oceníte to, co dělá. Kde popíšete to, co je pro Vás na něm hezké, milé, příjemné, co kdy pozitivního udělal a za co ho máte rádi. Uvidíte, že se naladíte na úplně jinou vlnu a i Vy i on bude mít příjemný pocit z Vašeho vztahu. Možná byste mi řekli – ale on je takový a makový, za co ho mám ocenit? Kdyby byl jenom takový, určitě s ním teď nejste. Určitě na něm je nebo bylo něco okouzlujícího, co Vás přimělo být spolu. Hledejte a najdete. Neznamená to, že nemáte vidět i negativní stránky, ale nechte si to až na zítra 😉

Nestihli jste si tohle přečíst na Valentýna? Nevadí. Každý může mít Valentýna, kdy se mu zachce (u nás doma například slavíme Jiřinu, aby to nebylo tak okaté 😉 )

Krásné dny plné lásky, ať už jsou kdykoli!

S láskou LucieLebdušková

psycholožka, psychoterapeutka, lektorka, autorka

Pomáhám ženám rozkvést