Posadit či neposadit?

​Před chvílí se mi stala zajímavá věc (tedy alespoň pro mne zajímavá) a to: jedno dítě jsem konečně uspala a druhé si hraje vedle s babičkou. No, zas tak zajímavé to není, možná si řeknete. Tohle ještě ne, ale to, co nastalo potom. Doběhla mne totiž moje uhoněná, věčně stresující a stresovaná část, ta, která chce všechno dokonalé, tady a teď a hned, a přistihla mne, jak jsem si sedla na židli.

• No a co, tak jsem si sedla, co koukáš?
• No právě, koukám. Dítě ti konečně usnulo, tak můžeš jít uklidit v kuchyni, umýt podlahu, poskládat prádlo, zapnout pračku, bla, bla, bla…..

 V tuhle chvíli vypínám a přestávám poslouchat nekonečný seznam úkolů, o kterých vím a za určitých podmínek bych je hned teď šla dělat.

• Prosím, ne teď. Teď si chci jen na chvíli sednout a vypít si svou ledovou Vitakávu

Pozn: Znáte ten vtip, jak si udělat na mateřské ledovou kávu? Stačí si ráno s chutí jít uvařit kávu a večer, až jdou děti spát si ji konečně v klidu vypít :-)))

Vidí, že takhle neuspěje, tak začíná zkoušet jinak:

• Hele, a co ta Tvoje vysněná práce? Už několik let jsi OSVČ a rozhodně ještě nejsi v žebříčku top deset nejbohatších Čechů, ba ani top dvacet, ani top sto…tak kde se stala chyba?

A to má teda pravdu. Za posledních několik let nejen, že jsem „budovala“ důvěru, jméno, (značku, chcete-li), napsala knížku (ve spolupráci s mnoha dalšími skvělými a odvážnými ženami, kterým tímto srdečně děkuji), shlédla desítky seminářů, webinářů, přečetla desítky knížek, stovky článků…, ale zatím na svůj úspěch teprve čekám a věřím, že se dočkám. Tak co je teda “jinak”?

• Možná by ses měla více překonat – to určitě, spím 5 hodin denně, v noci nesčetněkrát kojím, přes den jakbysmet, takže tady asi už není kudy
• Méně výmluv, více činů – souhlasím, rozhodně tu mám ještě rezervy, žádné ale není dost dobré, ale…
• ….. A nebo na sebe méně tlačit, vydechnout, na chvíli se posadit  a dovolit si být „jenom člověk“ ♥

…..Jsou dny, kdy nejsem dost dobrá pro nikoho, ani pro sebe. A pak jsou zase dny, kdy to všechno doženu (to mne asi dostihla ona pověstná ženská cykličnost, i když jsem si myslela, že jsem jí utekla tím miminkem 🙂 )

……..

Znáte to? Taky si někdy na své cestě za lepšími zítřky omlacujete o hlavu, co všechno už ostatní dokázali a Vy pořád nic? Možná, že už se to blíží, kdo ví. Dopředu nevidíme, zato dozadu vidíme víc, než bychom chtěli, takže je jistější omlacovat si o hlavu minulá selhání, než se kochat zítřky, které jsou teprve nehmotně před námi.

……..

A moje rada na závěr?

Nic není dobře ani špatně, je to prostě tak, jak to je, máte to prostě tak, jak to v tuhle chvíli máte a bylo by zbytečné se na sebe kvůli tomu teď zlobit.

Někdy jde vlastně jen úhel pohledu, a dokud neumřeme, změna je možná.

Mějte se krásně a příště zase napočtenou

Lucie Lebdušková

Pomáhám ženám rozkvést

www.lucielebduskova.cz