Před chvílí se mi stala zajímavá věc (tedy alespoň pro mne zajímavá) a to: jedno dítě jsem konečně uspala a druhé si hraje vedle s babičkou. No, zas tak zajímavé to není, možná si řeknete. Tohle ještě ne, ale to, co nastalo potom. Doběhla mne totiž moje uhoněná, věčně stresující a stresovaná část, ta, která chce všechno dokonalé, tady a teď a hned, a přistihla mne, jak jsem si sedla na židli.
V tuhle chvíli vypínám a přestávám poslouchat nekonečný seznam úkolů, o kterých vím a za určitých podmínek bych je hned teď šla dělat.
Pozn: Znáte ten vtip, jak si udělat na mateřské ledovou kávu? Stačí si ráno s chutí jít uvařit kávu a večer, až jdou děti spát si ji konečně v klidu vypít :-)))
Vidí, že takhle neuspěje, tak začíná zkoušet jinak:
A to má teda pravdu. Za posledních několik let nejen, že jsem „budovala“ důvěru, jméno, (značku, chcete-li), napsala knížku (ve spolupráci s mnoha dalšími skvělými a odvážnými ženami, kterým tímto srdečně děkuji), shlédla desítky seminářů, webinářů, přečetla desítky knížek, stovky článků…, ale zatím na svůj úspěch teprve čekám a věřím, že se dočkám. Tak co je teda „jinak“?
…..Jsou dny, kdy nejsem dost dobrá pro nikoho, ani pro sebe. A pak jsou zase dny, kdy to všechno doženu (to mne asi dostihla ona pověstná ženská cykličnost, i když jsem si myslela, že jsem jí utekla tím miminkem 🙂 )
……..
Znáte to? Taky si někdy na své cestě za lepšími zítřky omlacujete o hlavu, co všechno už ostatní dokázali a Vy pořád nic? Možná, že už se to blíží, kdo ví. Dopředu nevidíme, zato dozadu vidíme víc, než bychom chtěli, takže je jistější omlacovat si o hlavu minulá selhání, než se kochat zítřky, které jsou teprve nehmotně před námi.
……..
A moje rada na závěr?
Nic není dobře ani špatně, je to prostě tak, jak to je, máte to prostě tak, jak to v tuhle chvíli máte a bylo by zbytečné se na sebe kvůli tomu teď zlobit.
Někdy jde vlastně jen úhel pohledu, a dokud neumřeme, změna je možná.
Mějte se krásně a příště zase napočtenou
Lucie Lebdušková
Pomáhám ženám rozkvést
