Děkuji za přečtení!

Co jsou pro mě konstelace – reflexe jedné z účastnic

Pro mě je na konstelacích velmi zvláštní to, že si třeba teď s odstupem času uvědomuji své vlastní pocity někdy třeba několik let zpátky. Děje se to úplně nezávisle na vědomé mysli. Najednou si během dne vzpomenu, že aha, jak jsem tam stála v nějaké konstelaci, tak jsem se cítila tak a tak a vnímala jsem děje kolem sebe … a A H A … já jsem se přece cítila tenkrát, před 10 lety přesně takhle a dělo se kolem mě taky něco, co vyvolávalo stejné pocity, jako teď na konstelacích, jenže tenkrát jsem si vůbec nedovolila něco cítit a už vůbec ne pocity pojmenovat nebo komentovat. Neschopná říct, co cítím a co potřebuji.
Cítila jsem se v ději kolem ztracená, bez možnosti zasáhnout.
Chtěla jsem přežít.

Nebyla jsem v prostředí, které by mě podpořilo, spíše naopak, pocity byly považovány za slabost a projevit je nebo o nich mluvit by znamenalo nechat na sebe nalít další sprchu studené vody.

Popřípadě by to bylo použito proti mě samotné. Cíl byl jasný – přežít. A tak spousta pocitů a i událostí zůstalo uzavřených v jakési skříňce, bedně, truhle ?

A když jsem v konstelaci stála, tak si po několika dnech uvědomuji mé pocity a teprve začínám chápat to, co se dělo před 10 lety. Nevím, jestli se vyjadřuji srozumitelně, jednoduše řečeno prostřednictvím konstelací se dostávám k autenticitě mých pocitů a částečnému (protože úplné je ještě asi daleko) pochopení toho, co se kolem mě dělo před mnoha lety.

Tak si tak říkám, to je zajímavé, hm to je taky můj život … aha … to je pořád ten stejný život, no ale vida, co je tam různých věcí, které jsem nevěděla nebo neviděla. Někdy se cítím, jako krtek, když vyleze z díry na denní světlo 🙂

To jsou pro mě konstelace.
Srdečně zdravím a těším se na další dobrodružství s konstelacemi.
R.